| Chorvatsko - 2001 |
|
| Začátek naší cesty byl v Horažďovicích. Dali jsme se směrem na Strakonice a tam jsme zabočili na Vimperk, kde jsme dotankovali plnou nádrž (42 l). Poté následoval hraniční přechod Strážný, kde vše proběhlo bez jakýchkoli problémů, ačkoli se psal datum 5.7.2001. Ze Strážného jsme absolvovali poněkud strmější klesání s několika serpentinami, ale potom už se jelo až do Passau velice dobře. Po přejezdu mostu přes řeku Donnau už to je co by kamenem dohodil do Rakouska. Celnice už v těchto místech nefunguje, maximálně ji zahlédnete. Poté se jede převážně vedle řeky až do Welsu, takže žádné stoupání při velice řídkém provozu. Dále jsme zamířili směrem k Liezenu a to už se před námi vdáli začínali objevovat vrcholky Alp. Při příjezdu do tohoto města jsme trochu hledali další cestu, protože jsme chtěli tuto cestu absolvovat bez dálniční známky. I když se nám skoro povedlo na tu dálnici najet, nakonec jsme tu naši odbočku přece našli. A to už jsme mazali po velice pěkné silnici a překrásnou krajinou do St.Veit. Zde se najede na silnici pro motorová vozidla, která se už samozřejmě neplatí a ta nás zavede až do Klagenfurtu. Průjezd městem a už si to frčíme na Loiblpass (postrach všech aut se špatnými brzdami). Zde před celnicí narážíme na první tunel, ovšem bezplatný. Po průjezdu tunelu se nám naskytl pohled na horské štíty vedle celnice. Po sjezdu dosti příkrého klesání s mnoha serpentinami jsme zamířili už na Slovinském území do města Kranj. Zde už se ale jede po dálnici, po chvili přijíždíme k pokladnám, kde zanecháváme 3 DM. Příjezd do hlavního města Ljubljany a další dálnice, tentokrát do Postojné. Zde pouštíme 4 DM. Na tomto úseku jsme mile překvapeni, protože nám vrací zbytek peněz opět v markách. Po příjezdu do Postojné se začínáme poohlížet po nějakém benzínu. Další tankování tedy proběhlo v městečku Pivka (30,162 l/5200 SIT ovšem už placené VISA kartou). Po malém osvěžení se vydáváme směrem k našemu cílovému státu Chorvatsku. Na hranicích opět žádné komplikace, takže už můžeme dorazit do jednoho z největších měst Chorvatska - Rijeky. V Rijece už jsme konečně uviděli moře a od této chvíle už jedeme pořád kolem pobřeží. Jelikož na obloze nebyla stopa po mráčku, silnice byly tedy suché ale přesto se nedalo jet rychleji než 60 až 80 km/hod. Jelikož se začínalo stmívat, museli jsme se urychleně podívat po nějakém ubytování. Což se nám zdařilo hned na třetí pokus. Napřed jsme chtěli vyzkoušet kamp, ale ten se nám zdál dosti nehygienický a také drahý. Druhý pokus byly bungalovy, jenže ty vycházeli 36 DM/osobu a noc. Už jsme si skoro mysleli, že přespíme v autě, když jsme zavítali do malé osady za městečkem Dolni Vinodolski jménem Smokvica. Měli jsme dosti obstarožní auto a zde stáli samé novější vozy. Šel jsem se i přesto zeptat na nocleh. Našel jsem jednoho postaršího pána, a zeptal se ho, zda nemá volný pokoj a on že má a hned mi ho šel ukázat. Obsahoval celou kuchyňskou linku, sporák, ledničku, sprchu, záchod, dvě místnosti, dvě postele a jednu pohovku, k tomu výhled na moře z balkónu, které bylo asi 200 m od tohoto domu. Za toto si již zmíněný pán řekl 40 DM/noc, což nám znělo jako rajská hudba. Akorát byl trochu zklamaný, že se zde zdržíme pouze 2 dny. Po ubytování následovala obhlídka moře (samozřejmě s plavkami). Zdejší voda byla velice čistá, ale na druhou stranu zde bylo mnoho mořských ježků. Dokonce jsme ve vodě uviděli živou hvězdici a potkali jsme tu skupinku mladých Čechů, kteří se tu potápěli. Po dvou dnech koupání jsme odjeli směr hlavní místo naší dovolené - Gradac. Zde znovu tankujeme (26,9 l/ 170 KN). Zde máme předplacený hotel od Čedoku. Jedná se o Depandance Laguna. Z cenových důvodů jsme si vzali dva pokoje 2+0. Cena ubytování pro 2 dospělé osoby a dvě děti ve věku 6 a 8 let nám dělala na 7 nocí 23960,- Kč. Jsou tu dva velké hotely u nichž se nachází parkoviště, které je pro hosty zdarma, ovšem je neustále plné a to i těmi, kteří tu hosty nejsou. Pláž je tu asi 2 km dlouhá (severně je nudipláž) a je uměle navezena. kolem pláže je dost obchůdků a restaurací, takže se může vesele utrácet. Výlety, pořádané Cestovními kancelářemi stojí asi 200 - 300 KN / osobu. My jsme měli vlastní auto, takže jsme na výlet vyrazili sami. Podívali jsme se na ostrov Hvar. A protože jsme slyšeli, že město Hvar je skvostem ostrova, jeli jsme tam. Zde jsme se i vykoupali. Sondovali jsme cenu hotelu Slavija, kde nám sdělili, že polopenze na osobu a den činí 296 KN. Jinak ceny všeho jsou zde vyšší než na pevnině. Na ostrov a z ostrova jsme se dostali trajektem, který nás stál i s autem 168,- KN tam i zpět. Na tento trajekt, který se plaví z Drveniku do Sučuraje, se vejde kolem 40 osobních aut. Při příjezdu k přístavu jsme si však neuvědomili, že trajekt jezdí jenom do 18 hod. a my jsme přijeli v 18,30 hod. Naštěstí už 3 dny jezdil další trajekt ve 20,45 hod. Ten už je však úplně poslední. Po náročném výletě jsme dorazili do hotelu na večeři. Po týdnu koupání a slunění vyrážíme na další místo. Tentokrát jsme si vyhlédli Národní park Krka. Podrobné informace o NP Krka jsou z letáku dodaného se vstupenkou, která stojí na celý den pro dospělou osobu 45 KN a pro dítě od 6 do 14 let 30 KN. K prohlídce této přírodní scenérie patří i koupání pod vodopády. Pro aktuální informace můžete kontaktovat přímo NP Krka. Z této pozoruhodné rezervace jsme odjeli kvečeru, protože jsme si museli zajistit další nocleh. Řekli jsme si, že pojedeme směrem k Zadaru a až se setmí, někde se zeptáme. Dojeli jsme tedy do vesnice Svetý Petar. Zde jsme se ubytovali asi 20 m od moře a ubytování nás přišlo na 3 noci 120 DM. Zde nebyla vyloženě pláž, byly zde převážně mola pro jachty a loďky. Byl zde vstup do moře asi 10 m široký, což nám stačilo. Nelíbila se mi zde skutečnost, že se tu nacházelo dosti odpadků na břehu a v některých místech naplavené kaly. Jelikož to byly naše poslední dny v Chorvatsku, tak nám to tolik nevadilo. Protože jsme se nacházeli blízko Zadaru, museli jsme se tam jet podívat. Poslední den našeho pobytu jsme okusili, co je to Bóra. Trvala celý den a všechno se muselo zandat, aby to někam neodletělo. Při našem odjezdu se počasí zhoršilo natolik, že začalo pořádně lejt. Ale to už jsme měli namířeno přes hory na Plitvická jezera. Před horami jsme si ještě natankovali asi 30 l/ 190 KN. Zde se nedalo platit VISA kartou, takže jsme zaplatili zbytkem marek. V horách nastalo pravé peklo. Stalo se tam v jednu chvíli hned 5 havárii na asi 5 km úseku horské silnice. Protože silnice v tu dobu strašně klouzala, dalo se jet max. 40 km/hod. a to jen, když se nestálo v koloně. Po přejetí těchto hor už se jelo vcelku plynule až do Karlovace. Odtud jsme se nedali po dálnici na Záhřeb, ale jeli jsme na horský přechod. Zde jsme projeli bez sebemenších problémů. Brzy jsme najeli na dálnici, kde se platilo mýtné 290 SIT. Tady nám ovšem vrátili na marky SIT. Řekli jsme si, že zbytkem zaplatíme druhý úsek. I tak nám zůstalo 510 SIT. Proto když jsme přijížděli k Loiblu, 3li jsme si za tyto peníze natankovat. U čerpadla byl i ochotný brigádník, který umýval okna. Když se nám však počítadlo zaseklo na necelých 3 l, vzal kýbl a všeho radši zanechal. Pak už jsme se řítili stejnou trasou domů. Poslední tankování jsme měli v městečku St. Georgen a to opět na VISA kartu za 332 öS ( 1 litr za 13,3 öS ). Při příjezdu na Strážný už byla tma jako v pytli a ještě k tomu šíleně hustá mlha, takže jsme si poslední kousek cesty pořádně vytrpěli. |